Claude Joseph Vernet

Claude-Joseph Vernet, narozený v Avignonu 14. srpna 1714, byl předním francouzským malířem, jehož dramatické mořské krajiny a klidné scenérie uchvátily představivost Evropy 18. století. Jeho umělecká cesta začala pod vedením jeho otce, Antoina Verneta, zručného dekorativního malíře. Ve čtrnácti letech již mladý Claude pomáhal v důležitých aspektech otcovy práce. Jeho ambice však sahaly za zdobení nosítek, což ho v roce 1734 vedlo k odchodu z Avignonu do Říma. Námořní zážitky, se kterými se setkal během své cesty, zejména pohled на velryby u Marseille a cesta do Civitavecchia, hluboce ovlivnily jeho umělecké směřování a zažehly celoživotní vášeň pro námořní náměty.

Po příjezdu do Říma se Vernet ponořil do živého uměleckého prostředí města. Vyhledával mistry mořské a krajinářské malby a vstoupil do ateliérů Bernardina Fergioniho, specialisty на malbu velryb, a Adriena Manglarda, proslulého mořského krajináře. Manglard i Fergioni hráli klíčovou roli při zasvěcování Verneta do složitostí mořské malby. Během svých dvou desetiletí в Římě (1734-1753) Vernet pilně studoval díla dřívějších mistrů, jako byl Claude Lorrain, jehož světelné a atmosférické kvality s ním hluboce rezonovaly, a Salvator Rosa, známý svými dramatickými a malebnými scénami. Pravděpodobně se také setkal a byl ovlivněn Giovannim Paolem Paninim, současným římským topografickým malířem. Toto období bylo formativní a umožnilo Vernetovi vyvinout styl, který spojoval pečlivé pozorování přírody s konvenční, avšak rafinovanou designovou citlivostí. Jeho zobrazení přístavů, bouří, klidu a měsíčních scén mu získala značnou popularitu, zejména mezi anglickými aristokraty podnikajícími Grand Tour. V roce 1745 se oženil с Angličankou Virginií Parkerovou, kterou potkal в Římě.

Vernetův osobitý styl se vyznačoval jeho schopností zobrazovat atmosférické efekty s neobvyklou malířskou zručností. Mistrně integroval lidské postavy do svých krajin, čímž se staly nedílnou součástí kompozice, nikoli pouhými doplňky. Ačkoli jeho dílo čerpalo z přírodních témat, zachovávalo si dekorativní kvalitu a vyhýbalo se zjevné sentimentalitě nebo emocionalitě. Slavně prohlásil: "Jiní možná lépe vědí, jak malovat nebe, zemi, oceán; nikdo neví lépe než já, jak namalovat obraz." Jeho styl zůstal po celou jeho kariéru relativně konzistentní, často kombinoval smysl pro harmonii ve stylu Clauda Lorraina s bystrým smyslem pro nuance světla a počasí. Legenda dokonce vypráví, že se nechal přivázat ke stěžni lodi během bouře, aby zažil její plnou zuřivost, což svědčí o jeho odhodlání zachytit syrovou sílu přírody.

V roce 1753 byl Vernet povolán zpět do Paříže královským příkazem. Král Ludvík XV. ho pověřil namalováním monumentální série zobrazující francouzské přístavy. Tento prestižní projekt, známý jako "Přístavy Francie", upevnil jeho pověst a zůstává jeho nejslavnějším úspěchem. Mezi lety 1754 a 1765 dokončil patnáct z plánovaných dvaceti čtyř velkých pláten (nyní uložených в Louvru a Musée National de la Marine). Tato díla jsou pozoruhodnými záznamy francouzského námořního života 18. století, zobrazujícími rušné přístavy s pečlivými detaily a atmosférickou hloubkou. "Přístav в Rochefortu" (1763) je obzvláště chválen pro své "křišťálové a atmosféricky citlivé nebe" a živé zobrazení přístavních činností. Během tohoto období se také stal členem Francouzské královské akademie a pravidelně vystavoval. Vytvořil také série jako "Čtyři denní doby" (1757).

Po celý svůj život se Vernet často vracel k italským tématům, jak dokládají pozdější díla jako "Velryba vyvržená на břeh". Jeho bystré pozorování přírodních efektů, zejména hry světla на vodě a на obloze, a jeho schopnost zprostředkovat dramatické povětrnostní podmínky, jako jsou bouře a ztroskotání lodí, z něj učinily jednoho z předních krajinářů své doby, vedle Huberta Roberta. Jeho vliv se rozšířil i на další umělce, včetně Richarda Wilsona, kterého údajně povzbuzoval k tomu, aby se věnoval krajinářské malbě. Navzdory jeho obrovskému úspěchu někteří kritici naznačují pokles kvality jeho pozdějších děl kvůli nadprodukci. Vernetovo umělecké dědictví pokračovalo v jeho synovi, Antoinu Charlesi Horaceovi (Carle) Vernetovi, a jeho vnukovi, Horaceovi Vernetovi, kteří se oba stali významnými malíři. Claude-Joseph Vernet zemřel ve svých komnatách в Louvru 3. prosince 1789 a zanechal po sobě bohaté dílo, které je dodnes obdivováno pro svou technickou brilanci a evokativní sílu.