V tomto ohromujícím zobrazení dominují scéně živé květiny se svými rozkvetlými okvětními lístky, vytvořují kouzelnou podívanou, která přitahuje pohled vzhůru do jejich křehkého objetí. Malířovo štětcování je plynulé a spontánní, přenášející pocit života a pohybu mezi listovím; každá květina se zdá jemně tančit na slunci. Barvy – hluboké růžové, slunečně žluté a jemné bílé – kvetou v harmonii, vnášejí do prostoru veselou a útulnou energii, připomínající slunečné odpoledne strávená v klidných zahradách.

Kompozice zve diváka do intimního koutu umělcova domova, kde příroda a umění žijí v harmonii. Náznak strukturovaného prostoru, snad malý stůl pokrytý modrou ubrusem, naznačuje jednoduché radosti života uprostřed chaotické krásy kvetoucích květin. Je to radostné oslavování běžného – hymna kráse nalezené v tom, co je povědomé, a často opomíjené. Použití světla je výjimečné, osvětluje květiny a přitom vrhá jemné stíny, které dodávají hloubku. Toto dílo rezonuje v divákovi nejen jako umělecké dílo, ale také jako pozvání k zastavení, nadechnutí se a ocenění zázraků přírody a pomíjivé krásy života.