Obraz zachycuje klidnou krásu ruského venkovského domu, zasazeného do pečlivě upravené zahrady. Stavba se vyznačuje výrazným architektonickým stylem, charakterizovaným dřevěným pláštěm, strmými střechami a řadou okouzlujících balkonů, naznačující čas, kdy se volný čas a elegance proplétaly v ruské aristokracii. Dominantní věž dodává domu hravý charakter, usazující ho jako zajímavý středobod před bledým nebem. Zahrada, s rozlehlými květinovými záhony uspořádanými do hvězdného vzoru, exploduje živými barvami, přitahující pohled a vyzývající k zamyšlení o životech strávených uprostřed takové krásy.

V popředí stojí osamělá žena v skromných šatech, možná přemýšlející o velikosti svého okolí nebo si užívající okamžik klidu. Měkké světlo posiluje pokojnou atmosféru, jako by se čas sám zpomalil, aby nám umožnil nahlédnout do této idylické venkovské existence. Barevná paleta dominovaná měkkými zelenými a žlutými tóny je umně doplněna jasnými květinovými odstíny, evokující čerstvost raného letního dne. Toto dílo nejen ukazuje mistrovství Lva Lagoria v použití barev a kompozice, ale také slouží jako okno do konkrétní historické doby — doby, která byla poznamenána romantizovanou idealizací přírody a architektury v ruské přírodě.