V této kouzelné scéně se ocitáme obklopeni bohatstvím přírody, které obklopuje ženu sedící v zahradě. Má na sobě splývavé bílé šaty, její éterická přítomnost se bez námahy mísí s živými barvami kvetoucích květin. Jemné tahy štětcem vytvářejí dojem pohybu, jako by jemný vánek šeptal skrz listí a květiny, vyzývající nás, abychom se podělili o tuto klidnou chvíli. Za ní dřevěný plot poskytuje rustikální pozadí, rámující bujnou zeleň a barevné akcenty zahrady, přičemž vše se odehrává v klidu vzdáleného svítícího vodního hladiny. Hra světla zdůrazňuje okvětní lístky květin, vyzařující teplé, vřelé světlo, které přitahuje diváky do tohoto idylického prostoru.

Monetovo mistrovské použití barev zde působí zřetelně; používá živou paletu zelené, růžové a modré, která vyvolává pocit klidu a štěstí. Barvy tančí spolu, napodobují mírně slunečný den, kdy stíny hrají pod stromem, vytvářejí kapsy světla a tmy. V díle je přítomna emocionální rezonance, ticho, které dovoluje přemýšlet o jednoduchých radostech života – kráse přírody, vzrušení z volného času a míru nalezeného v samotě. Tato malba zachycuje efemérní okamžik v čase, vyzývající nás k prožití kousku idylického bytí, který rezonuje s naší touhou po klidu. Zahrada, metafora míru a harmonie, shrnuje podstatu Monetovy umělecké cesty, ukazujíc nejen scénu, ale i místo, kde se dá ztratit a najít útěchu.