Dílo zachycuje bujnou, snovou krajinu, která se zdá být živá barvami a pohybem. Malba je energická, vytváří dojem hloubky a éterické kvality, když se zelené skvrny prolínají s vlnami levandulové a nádechem okrové; připomíná to symfonii barev tančících na plátně. Odrazy ve vodě jsou zobrazeny s hravostí plynulosti, přitahující pohled diváka k zářícímu povrchu, který slibuje další skryté tajemství pod ním. Z této zelené chaosu se objevují náznaky mostu, vyzývající naši představivost k dalšímu – pozvání do Monetova klidného světa.

Kompozice nabízí téměř abstraktní interpretaci přírody, kde tvary a postavy jsou rozmazané, vyzývající diváka, aby cítil spíše než aby analyzoval. Interakce mezi světlem a stínem vytváří melancholickou atmosféru, přičemž tuto poklidnou scénu pozvedá na něco transcendentního. Přesunuti na okraj Giverny, téměř můžete slyšet jemné šumění listů a tichý šplouchání ryby. Tento obraz zachycuje okamžik v čase, rezonující s hlubokým spojením Moneta s jeho okolím a jeho dovedností obejmout impresionismus, kde subjektivní zkušenost přírody převažuje nad striktními detaily.