Scéna se odehrává pod dramatickou oblohou, bouřlivým plátnem z potlučených purpurů a bouřlivých šedí. Vznešená formace mraků dominuje horní polovině, její zlověstná přítomnost naznačuje hrozící přeháňku. Světlo se však dostává přes temnotu, osvětluje vzdálenou krajinu města a vrhá zlatou záři na popředí. Umělec obratně využívá této interakce světla a stínu, aby vytvořil pocit úžasu a bezprostředního dramatu.

V popředí se vine skromná cesta, která vede divákovo oko celou scénou. Malá skupina postav, možná rodina, je zobrazena poblíž krávy, což přidává dotek lidské přítomnosti do rozsáhlé krajiny. Architektura, se svým robustním kostelem a malebnými domy, naznačuje venkovské prostředí, možná malou vesnici zasazenou mezi kopce. Celková kompozice s pečlivou rovnováhou přírodních a umělých prvků evokuje pocit klidu juxtapozicí s hrubou silou přírody.