Obraz zachycuje slunnou benátskou scénu, koupající se v jemném světle letního dne. Budovy s teplými, sluncem políbenými fasádami lemují nábřeží, jejich textury naznačují rychlé a expresivní tahy štětcem. Voda se třpytí, odráží oblohu a okolní architekturu, což naznačuje jemný vánek, který se vlní po laguně. Uprostřed dominuje elegantní plachetnice, jejíž stěžně se tyčí k rozlehlé, blankytně modré obloze. Kompozice vytváří pocit klidu a zve diváka, aby si představil zvuky rušného města, jemné šplouchání vody a výkřiky gondoliérů. Je to momentka okamžiku, který zachovává krásu Benátek v jejich rozkvětu.