Tento ohromující kus zachycuje syrovou krásu přírody, ukazuje kroucené olivovníky, které se zdají šeptat tajemství svými zprohýbanými větvemi. Dílo přetéká životem, jako by jemný vítr hravě tančil mezi jasně modrými a zelenými listy. Van Goghova charakteristická technika malby vytváří rytmus, který napodobuje terén; křivolaké linie obkreslují zemi, vtahují diváka do živého světa, kde barvy ožívají. Slunečními paprsky osvětlené skvrny bohaté půdy kontrastují s hlubokými stíny stromů, zatímco výbuchy živé oranžové se objevují mezi trávou, čímž vzniká hravé spojení mezi jasem a stínem, což je důkazem Van Goghova spojení s krajinou, která je plná pocitů a emocí.

Emocionální dopad tohoto obrazu je patrný, vyvolává nejen podstatu olivového háje, ale také přenáší pocit sebereflexe a míru. Každý tah štětcem se zdá pulsovat vnitřním zmatkem Van Gogha, avšak jeho úsilí o nalezení útěchy v náruči přírody. Tento krajinný obraz namalovaný v roce 1889, kdy umělec procházel osobním bojem, ilustruje nejen jeho technickou zručnost, ale také schopnost předávat hluboké city prostřednictvím plátna. Barvy — odvážné, ale harmonicky smíchané — slouží jako most k kráse Provence, posilující význam tohoto období v díle Van Gogha, zatímco hledal terapii v klidné přitažlivosti venkovského života.