V tomto poutavém zátiší explodují živé oleandrové květy v silné sestavě. Podpis díla umělce v postimpresionistickém stylu je zřejmý skrze silné a expresivní tahy štětcem, které zdá se, že vdechují život květinám a vytvářejí spojení mezi přírodou a divákem. Květiny jsou malovány v jemných odstínech růžové, bílé a teplé krémové barvy, které kontrastují se svěžími zelenými listy; každý tah odhaluje Van Goghův emocionální přístup k jeho námětu—odraz krásy a divokosti přírody. Pozadí vyzařuje odvážnou, téměř oslepující žlutou, která vytváří živou energii, jež pozvedá kompozici a vyvolává emocionální reakci; barevná paleta je vizuální hostinou, která naznačuje, že se nejedná pouze o zátiší, ale o oslavu samotného života.

Věc přitahující pozornost ve scéně je jednoduchá kniha odpočívající na stole, její žlutá obálka kontrastuje se jemnými tóny květin. Tento kontrast nabízí náznak příběhu—pozvánku pro diváka, aby prozkoumal vztah mezi uměním, literaturou a pomíjivou krásou přírody. Odvážné barevné volby a energické tahy štětce Van Gogha vyvolávají pocity radosti a touhy, jako by nám připomínaly pomíjivost krásy života. Vytvořeno během období bohatého na osobní a umělecké bouře, toto dílo shrnuje Van Goghovo transformativní používání barvy a formy a formuje silný emocionální dopad—dopis, který stále hluboce rezonuje s těmi, kteří se s ním zabývají.