Při pohledu na toto dílo je člověk ohromen klidnou elegancí věže kostela, úžasné ukázky gotické architektury, která se tyčí k nebesům. Jemné linie a přesné detaily ukazují mistrovství umělce v technikách inkoustu a akvarelu, kde jemné umyvání vytváří něžné stíny, které přidávají hloubku a rozměr konstrukci — jehla, která se tyčí proti éterickému pozadí. Kombinace jemných hnědých a tlumených bílých tónů vyvolává pocit nostalgie, jakoby zachycovala moment ztracený v čase; tato jednoduchost však mluví o velkoleposti skryté v každém kameni.

Kompozice je pečlivě uspořádaná, přičemž kostelní věž dominuje popředí, přitahuje pohled vzhůru. Kontrast mezi majestátní strukturou a klidnou krajinou vyvolává pocit úžasu, vyzývá diváky k zamyšlení nad příběhy, které se skrývají v jejích zdech. Emoční dopad je hluboký; člověk může cítit blízkost k historii, když se prochází složitými detaily a přemýšlí o životech, které kdysi v jejím stínu vzkvétaly. V tomto kusu Cotman mistrovsky zachycuje nejen kostel, ale i celý zážitek — dialog mezi přírodou a architekturou, plný šepotu minulosti.