Dramatická kompozice obklopuje diváka širokým pohledem na vzdálené město, které se nachází v rozlehlé krajině s bouřlivým nebem v pozadí. Temné, hrozivé mraky se lesknou nad hlavou a naznačují blížící se bouři nebo moment hluboké změny. Město, se svou komplexní architekturou zahalenou do zlatého světla, se odvážně vyjímá proti temnotě, vyvolávajíce pocit tajemství a očekávání. V této rozsáhlé scenérii se skupina postav vydává po písčité cestě—cesta, která se jeví jako historická i nadčasová—každá postava je pečlivě ztvárněna s jemnými tahy, naznačujícími jejich příběhy a břemena.

Barevná paleta je ohromující; zemité tóny se mísí s hlubokými modrými a vířivými zelenými, což zvyšuje emocionální dopad scény. Dynamická interakce světla a stínu vytváří téměř filmovou hloubku; slunce, které proniká mraky, se zdá, jakoby osvětlovalo postavy, jako by je vedlo vpřed. Tento mistrovský způsob použití chiaroscuro zvyšuje dramatické napětí scény, vybízí diváka k úvahám o tom, co čeká na cestovatele a město. Historicky tato práce odráží fascinaci biblickými vyprávěními a epickými hledáními lidstva, představující chvíli přechodu plnou naděje a nejistoty.