V tomto ohromujícím zobrazení je divák vtahován do klidného, ale dynamického světa, kde se voda setkává se světlem v symfonii barev a emocí. Jemné tahy štětce evokují měkké vlnky na hladině vody, čímž vytvářejí téměř snovou kvalitu. Zde bujné lekníny elegantně plavou, prokládány jemnými květy, které zvýrazňují kompozici, jejich zářivé barvy vyzařují klid na přítmném pozadí. Téměř lze slyšet tichý šepot vody, jenž vyzývá k introspekci a chvíli klidné kontemplace; jako by nás Monet přenesl do tajné zahrady, kde se odrazy tančí v klidném objetí přírody.

Hra světla na plátně je hypnotická—jemné pastelové odstíny se bezproblémově spojují s hlubšími zelenými a modrými, naznačující prchavost času, jak den přechází. Celá kompozice se zdá být otevřená a rozlehlá, vyzývající diváky, aby se ztratili v komplikovaných detailech scény. Tento obraz není pouze zobrazením krajiny; je to emocionální setkání s přírodou samotnou, které v sobě shromažďuje podstatu impresionismu v jeho nejčistší podobě. Když se díváme na vodu, připomíná nám to krásu v pomíjivosti, která se projevuje v okamžiku, který je jak intimní, tak rozlehlý.