Tento sugestivní obraz zachycuje mlhavý den na rušném náměstí v Paříži, kde se obrysy budov, kočárů a postav rozpouštějí v mlhavé závoji. Umělec mistrně používá jemné, rozostřené tahy štětcem, aby vyjádřil vlhkou, hustou atmosféru, díky čemuž scéna působí jako pomíjivý okamžik mezi jasností a nejasností. Na plátně dominují bledé, tlumené tóny – šedá, modrá a jemná růžová –, které zesilují efekt ranní mlhy zahalující městskou krajinu. Kompozice vede pohled od rušného provozu kočárů v popředí k sotva rozpoznatelným architektonickým formám v dálce, čímž vytváří pocit hloubky a tajemna.

Subtilní hra světla a stínu je účinná; rozptýlené světlo mlhy změkčuje obrysy a naplňuje scénu tichou úctou. Tento impresionistický přístup klade důraz na náladu spíše než na detaily a vyzývá diváka, aby pocítil chlad a tlumené zvuky mlhavého pařížského rána. Historicky dílo odráží umělcův zájem o městský život a atmosférické podmínky a přispívá k oslavě pomíjivých efektů impresionismu. Emoční dopad spočívá v jeho klidné melancholii – poetickém zachycení města zahaleného mlhou, živého, ale tlumeného.