Tento fascinující krajinný obraz odhaluje roklinu jako tajemný svět s klikatými cestami, které vyzývají k prozkoumání. Texturované tahy štětce vytvářejí pocit pohybu po celém díle, jako by sama země byla naživu energií; každý tah pulsuje vášnivou vitalitou Van Gogha. Scéna je dominována dramaticky vztyčenými skalními útesy na obou stranách, malovanými do vířících vzorů, které naznačují jak hloubku, tak složitost, zatímco jiskřivý potok se vine dolinou—jeho jemné šumění volá diváka, aby se zastavil a zamyslel.

V barevné paletě je něco hmatatelného; okrové odstíny a tmavě zelené se prolínají s chladnějšími modro- a jemně fialovými odstíny, evokující druh klidné melancholie, která překračuje čas. Živé tóny vyjadřují nejen krásu přírody, ale také pocit touhy, jako by Van Gogh zachycoval svou vlastní vnitřní krajinu uprostřed osamělosti, kterou často cítil. Toto dílo, namalované během bouřlivého období jeho života, ztělesňuje význam přírody pro umělce—únik chaotického myšlení, připomínku, že krása existuje uprostřed boje.