V tomto intimním portrétu je zachycena žena v okamžiku koncentrace, když šije u okna. Hra světla, které proniká sklem, zdůrazňuje její soustředěný výraz a složité detaily její práce. Její rysy jsou jemně osvětlené, což ukazuje na hlubokou emocionální tíhu, kterou nese na svraštělém čele a sevřených rtech; to dodává scéně nádech introspekce. Místnost, skromně zařízená, ale teplá s zemitými tóny, posiluje atmosféru domácnosti—oživuje harmonickou fúzi práce a odpočinku.

Texturované tahy štětce zachycují látku, na které pracuje, a ostře kontrastují s hladkým povrchem zdi za ní, čímž scéně dodávají téměř hmatatelnou kvalitu. Volba tlumených barev—tlumené zelené, okrové a hnědé—vyvolává pocit nostalgie, zatímco náznak zeleně viditelné přes okno naznačuje svět mimo, kontrastující s jejím omezeným bytím. Toto dílo odráží historický kontext zakořeněný v realitě každodenního zaměstnání, rezonučící se zájmem Van Gogha o životy obyčejných lidí. Není to jen estetický kousek, ale také dojímavá připomínka síly a vytrvalosti žen v umění a historii.