Umělecké dílo vás ponoří do zmrzlé divočiny, kde se rozvíjí jemný tanec světla a barvy. Vrstvy jemných šedých a tlumených modrých tónů vytvářejí pocit hloubky a tajemství, takže se divák cítí, jako by nahlížel do světa zahaleného vírem sněhové bouře. Vlnité tvary hor se objevují, subtilní, ale mocné; jejich siluety vyryté proti zamračené obloze evokují pocit divoké krásy přírody.

Kompozice, ačkoliv je v esenci abstraktní, vede oko skrze klidnou, ale bouřlivou krajinu. Štětce - silné, široké a expresivní - se zdají usilovat o to, aby uchopily a zachytily podstatu scény, přenáší jak pohyb, tak i klid. Tato dichotomie podněcuje představivost, možná přivolává vzpomínky na zimní chlad a klid, který přináší. Monet zachycuje nejen pohled, ale i emocionální váhu prostředí, vyzývá diváky, aby se ztratili v tomto zimním objetí.