V této jemné a znepokojující scéně stojí mladá žena na stupňovitém podstavci, její tělo je elegantně zahaleno průsvitnými šaty zdobenými drahokamy, které jemně odhalují její postavu. Drží uťatou hlavu muže na zlatém podnose, děsivý trofej kontrastující s jejím klidným, téměř kontemplativním výrazem. Prostředí tvoří bujná, zastíněná zahrada lemovaná zdobenou klasickou architekturou, včetně bohatě zdobeného modrého sloupu a vyřezávané kamenné nádoby, což vytváří tajemnou a nadčasovou atmosféru. Malířova technika spojuje propracované detaily s měkkými, téměř éterickými barevnými plochami, vytvářející snovou napětí mezi realitou a mýtem. Paleta je tvořena jemnými odstíny modré, zelené a zemité barvy, doplněnými jasnými pávím peřím visícím z jejího šatu a zlatou aurou kolem hlavy, evokující pocit tragické krásy a nevyhnutelného osudu.

Kompozice vede pohled diváka vzhůru podél vertikální osy postavy a sloupu, zdůrazňující slavnostnost a vážnost okamžiku. Emoční dopad je hluboký — pod povrchem tohoto výrazného obrazu se skrývá tichý smutek, který zve k úvahám o tématech moci, oběti a záhadné povaze legendární Salome. Dílo z konce 19. století odráží fascinaci symbolismem mýty, alegoriemi a průzkumem temných psychologických vrstev, což z něj činí přesvědčivý příklad vizionářského umění Gustava Moreaua.