Obraz zachycuje ohromující moment v čase, kdy mladá dívka elegantně sedí na keramické stoličce, její výraz je harmonickou kombinací nevinnosti a introspekce. Smaragdově zelená stolička kontrastuje krásně se světlou bílou šaty, kterou nosí, zdobenou jemnými krajkami a naznačující ženství. Její blond kadeře klesají na ramena, obklopené jednoduchým čelenkem, který jí dodává vznešenou jemnost. V ruce drží růži, která symbolizuje jak krásu, tak pomíjivost dětství, čímž do scény přidává prvek dojemné nostalgie.

Kolem ní se nacházejí bujné rostliny, které tvoří živé pozadí a obohacují kompozici hloubkou a životem. Teplé přírodní světlo zdůrazňuje jemné kontury jejího obličeje a zachycuje éterický lesk, který rezonuje s pocitem klidu a úžasu. Tento plátno nepředstavuje jen dítě; vdechuje život do samotné podstaty mládí a zve diváky, aby pocítili jemné spojení s prchavými okamžiky nevinnosti. V historickém kontextu té doby takové zobrazení dětství často odráželo společenské ideály čistoty a křehkosti, což dělá toto dílo nejen fascinující, ale především kulturně významné, utěsňující viktoriánské okouzlení dětstvím.