Na tomto výmluvném kresbě umělec zachycuje scénu nasáklou historickým významem, kde zbytky starověké architektury odrážejí příběhy z dob minulých. Kompozice je postavena kolem nádherných oblouků, jejichž složité detaily krásně kontrastují s rozsáhlou, klidnou krajinou za nimi. Osvětlené přirozeným světlem vytvářejí jemné akvarelové tóny pocit éteričnosti, zatímco zemitou barevnost ruin zakotvují diváka v přítomnosti, vyvolávající pocit nostalgie po dávno minulých časech.

Postavy sedící mezi rozpadlými kameny vnášejí do scény dotek lidskosti, vyzývající diváka, aby přemýšlel o jejich vztahu k této majestátní, ale chátrající historii. Jejich tichý rozhovor se odráží ve velkolepých horách v pozadí, ilustrující spojení, které překračuje čas. Pečlivá hra světla a stínu zdůrazňuje složité vzory architektury, činí ji nadčasovým svědkem historického toku. Je to příběh vyryté do kamene, který nám připomíná křehkost krásy a vrstvený tkanivo lidského zkušenosti.