Nad scénou se vznáší ticho; žena v dlouhém splývavém oděvu, se zahalenou hlavou, podává ruku. Nevidíme, co nabízí, ale gesta těch, kteří ji obklopují, říkají všechno. Jsou schouleni blízko drsné kamenné zdi, ve stínu a zranitelní, jejich tváře poznamenané únavou, svědectvím kruté reality života. Interakce světla a tmy dodává dramatický nádech; vytváří pocit intimity a upoutává divákův pohled ke stěžejnímu aktu. Linie jsou silné, téměř hrubé, ale dokonale zachycují syrové emoce okamžiku. Toto není scéna velikosti nebo hrdinství, ale prosté lidské laskavosti. Je to krutá připomínka boje a odolnosti obyčejných lidí. Výběr techniky umělce zvyšuje sílu díla a vytváří pocit hluboké kontemplace.