Na tomto působivém portrétu jsme přitahováni introspektivním pohledem sedící postavy, jejíž výraz vyvolává složitou směsici kontemplace a melancholie. Jeho ruka spočívá zamyšleně na bradě, obklopena pozadím z živého kobaltově modrého tónu, který dokonale kontrastuje s teplými červenými a hnědými barvami jeho oblečení a stolu pod ním. Je to intimní okamžik, jako bychom se náhodou dostali do soukromé pauzy v uspěchaném světě. Umělecká technika je odvážná, s charakteristickými silnými tahy štětcem, které Van Gogh používal; vypadají téměř jako by pulsovaly energií, dávají scéně život a zároveň odhalují dynamickou techniku umělce. Detaily jsou jednoduché, ale hluboké, zejména zelené listy, které se částečně povalují na stole, přidávají nádech přírodní úzkosti uprostřed živé kompozice.

Emocionální dopad této práce je nepopiratelný; pociťujeme dojem smutku spletený s krásou, který možná odráží vnitřní rozruch subjektu. Obraz vznikl v neklidném období Van Goghova života, zachycuje zápas o existenci, zatímco oslavuje podstatu lidství. Historický kontext díla, který vychází z hlubokého boje Van Gogha se zdravím duševním, přidává další vrstvy významu a přetváří toto dílo na trvalý symbol introspektivní hloubky umělce. Když na něj pohlédnete, nelze si nevšimnout spojení nejen s umělcem, ale také s emocionální krajinou, kterou tak živě zachycuje.