Na tomto působivém autoportrétu se umělec představuje, jak sedí u stolu pokrytého bílým ubrusem, vyzařující atmosféru osamělosti uprostřed rušného prostředí. Kompozici dominuje Munchova postava oblečená v tmavém, téměř pochmurném zeleném plášti, která ostře kontrastuje s živým pozadím. Za ním se skrývají duchové, možná symbolizující jeho úvahu o osamělosti a spojení ve světě, který se často zdá být lhostejný. Charakteristický expresionistický styl Munch se zde živě projevuje odvážnými štětci a emocionálními barvami, které připomínají jeho vnitřní zmatek. Láhev vína vedle něj dále prohlubuje narativ a naznačuje témata introspekce a existenciální reflektování. Zdá se, že umělec zachycuje nejen okamžik v čase, ale také hlubokou introspektivní cestu.

Když se dívám na toto umělecké dílo, jsem ohromen nejen vizuálními prvky, ale i hmatatelnou emocionální vahou, kterou přenášejí. Vířící barvy – živé oranžové, tlumené zemité tóny a znepokojivě zelená – vytvářejí emocionální krajinu, která mluví o zkušenostech diváka s melancholií a sebepoznáním. Nejasné postavy v pozadí, se svou téměř pohádkovou přítomností, naznačují znepokojivý kontrast mezi osamělostí a touhou. Tento kus je více než jen autoportrét; je to pozvání do Munchovy psychiky během doby osobního a uměleckého boje a odraz univerzálního tématu osamělosti v lidské existenci.