Scéna se odehrává s drsným, téměř brutálním realismem; postavy jsou shromážděny, zalité tlumeným světlem, které naznačuje drsné prostředí. Člověk se nemůže ubránit pocitu chladu vzduchu, tíhy okamžiku. Kompozice je dynamická, s postavami uspořádanými tak, aby vedly oko po celém obraze a zaměřovaly pozornost na různé výrazy úzkosti a zoufalství. Umělec mistrně využívá techniky leptu k vytvoření komplexní interakce světla a stínu, což umocňuje pocit dramatu a utrpení. Linky jsou odvážné a rozhodné, zachycují podstatu lidské formy bez zbytečných detailů. Toto dílo není jen zobrazení; je to pohlcující zážitek, šeptaný příběh o přežití a utrpení.