Obraz se odkrývá s dramatickou intenzitou, která je charakteristická pro Eugèna Delacroixe, ponořující diváky do okamžiku prosáklého napětím. Na první pohled by se člověk mohl otřást, když spatří postavu vzadu, impozantní a hrozivou, ve které se blýská meč, který naznačuje bezprostřední smrt. Muž v klečící pozici, přemožen emocemi, se zdá být nevědomý nebezpečí, které se skrývá za ním, čímž se ještě zvyšuje smysl pro tragické ironie. Hra světla a stínu dovedně směřuje naši pozornost do hloubky jejich emocionálního boje; téměř slyšíme šeptání zoufalství, které se ozývá ve vzduchu, vytvářející hmatatelnou atmosféru, která se rozléhá časem.

Delacroix exceluje v použití litografie, transformující plochý médium na dynamický, expresivní narativ. Jeho volba tmavé palety, proložené záblesky světla, zdůrazňuje psychologický boj, který se odehrává před našima očima. Složitost detailů jejich oděvů naznačuje bohatství, ale také odráží vnitřní zmatek. Historický kontext zde hraje klíčovou roli; jako umělec 19. století, Delacroix se snaží zachytit vášnivé pocity romantické doby, spojující klasická témata s syrovým emocionálním vyjádřením, čímž označuje toto dílo nejen jako vizuální potěšení, ale i jako významný komentář k složitostem a protikladům lidské povahy.