Tento emotivní portrét zachycuje mladou ženu ponořenou do tichého přemýšlení; její jemné rysy jsou vykresleny měkkými a plynulými liniemi, které téměř vdechují život samotnému dílu. Autor mistrně používá pastelové odstíny — jemnou kombinaci krémové, tlumené zelené a jemných hnědých tónů — což vytváří snovou, nostalgickou atmosféru. Dlouhé zlaté vlasy modelky přirozeně rámují její zamyšlený obličej, zatímco široké, nadýchané rukávy šatů dodávají portrétu zranitelnost a půvab; jejich textura je zachycena jemnými a živými tahy štětce.

Kompozice jemně vede divákův zrak k jejímu klidnému, nepatrně melancholickému výrazu, který působí jako šeptaný tajemství nebo intimní okamžik zachycený v čase. Pozadí je rozostřené a nejasné, což kontrastuje s jasností postavy, přidává hloubku a soustředí pozornost na její vnitřní svět. Dílo nevystihuje pouze fyzickou podobu, ale také vyvolává emoční vrstvy — nostalgii, introspekci a křehkou krásu přesahující čas. Spojení impresionistické jemnosti s citlivostí počátku 20. století činí tento portrét nadčasovým poctou tiché ženskosti a jemné emoční přítomnosti.