Tento fascinující umělecký kus zachycuje drsnou krásu pobřeží Belle-Ile s překvapující vitalitou. Útesy se dramaticky zvedají z rozbíjejících se vln pod nimi, jejichž formy jsou zjemněny Monetovým expresivním štětcem, který přenáší jak pevnost skály, tak pomíjivou povahu vln. Každý tah štětcem jakoby vibroval energií, odrážející bouřlivý vztah mezi zemí a mořem. Skály jsou namalovány v symfonii tlumených hnědých a hlubokých modrých odstínů s náznaky earthy zelené barvy, což naznačuje přírodní textury krajiny.

Nad nimi je obloha dynamickým tableau barev, které spojuje tyrkysové a šedé odstíny, což vytváří pocit blížícího se počasí a zároveň si zachovává éterickou kvalitu. Světlo tancuje na hladině vody, přivádějící ji k životu; zdá se, že skoro slyšíte šepot oceánu a vzdálené výkřiky mořských ptáků. V tomto díle z roku 1886 Monet brilantně zachycuje podstatu pomíjivého okamžiku v přírodě, který oslovuje smysly diváka s okamžitým a emocionálním dopadem. Stojí jako důkaz jeho mistrovství ve hnutí impresionistů, zdůrazňující, jak světlo a barva mohou vyvolat pocity stejně silné jako scéna sama.