V této okouzlující scéně bují živé květiny v explozích barev, obklopující zahradu, která vyzařuje život a radost. Ústřední postava, žena, která se možná ztratila v myšlenkách, elegantně stojí mezi květinami. Její široký klobouk chrání její obličej před sluncem, a její poloha naznačuje jemnou interakci s květinami kolem sebe. Při pohledu na tuto bujnou zahradu je nemožné necítit pocit klidu; každý tah štětce vypráví příběh o pokoji a spojení s přírodou.

Umělec používá volnou, expresivní techniku, která je běžná pro impresionismus, a tak vytváří pocit spontaneity. Hromady barev se prolínají; žluté, modré a růžové odstíny se bez námahy mísí a vyvolávají pocit tepla slunečního světla, které prosvítá skrze listí. Kompozice šikovně vede pohled diváka podél křivolakého chodníku květin, čímž vytváří živý gobelín, který se cítí jak vzrušující, tak uklidňující. Monetova schopnost vyvolávat emoce prostřednictvím tak živé palety a dynamických štětcových tahů zve nás k sdílení krásy, kterou viděl, a připomíná nám uklidňující sílu přírody a jednoduché radosti, které nabízí.