Tento poutavý portrét zobrazuje mladou ženu v plynoucích bílých šatech, která elegantně sedí na vyřezávané kamenné lavičce evokující klasickou eleganci. Její tmavé vlasy kontrastují s světlou látkou, kterou si jemně nadzvedává nad hlavu jako závoj, čímž diváka zve do intimního okamžiku tiché rozjímavosti a nenápadného půvabu. Mistrná technika umělce vtiskává život záhybům látky a jemnosti její pokožky prostřednictvím hladkého, téměř fotograficky realistického provedení, které zdůrazňuje hloubku a texturu. Tlumené, přírodní pozadí figuru krásně rámuje a dodává dílu klidnou atmosféru, která umocňuje meditativní náladu.

Harmonická paleta bílých a zemních tónů vytváří jemný vizuální rytmus; klidný výraz ženy a mírně nakloněná hlava naznačují zamyšlení či tiše vyslovené tajemství. Světlo s přesností zvýrazňuje hmatový dojem látky a jemnou pózu, vyvolávající něžné a záhadné pocity. Obraz vznikl na přelomu století a odráží období romantické idealizace s klasickými vlivy, představuje mistrovství umělce a estetické hodnoty akademického malířství – nadčasové a hluboce lidské.