Tento sugestivní obraz zachycuje osamělou ženskou postavu sedící mezi skalními štěrbinami, obklopenou bohatými a živými barvami, které scénu oživují. Oblečena do plynoucího červeného a modrého oděvu, drží zdobenou lyru s pozlacenými dekoracemi, což naznačuje její identitu jako múzy nebo básnířky z antiky. Pozadí zobrazuje bouřlivou oblohu namalovanou vířícími modrými a šedými tóny, skrz kterou proráží dramatický zapadající slunce, jehož ohnivý kotouč klesá k vzdálenému horizontu. Vertikální kompozice, orámovaná strmými skalami, vede zrak vzhůru a dovnitř, což dává postavě pocit introspekce a slavnostnosti. Mistrovské vrstvení průhledných vrstev a jemné tahy štětcem umělce dodávají obrazu snovou atmosféru, kde se mýtus a příroda vzájemně prolínají. Emočně obraz rezonuje dojemnou tichostí — intimním momentem tvůrčí samoty a snění, který zve diváka, aby se zdržel v tiché historii tkané mezi světlem a stínem. Historicky toto dílo odráží fascinaci 19. století klasickými tématy a symbolismem, spojující romantickou citlivost s pečlivou pozorností k dekorativním detailům. Je svědectvím schopnosti umělce vyvolávat nadčasové lidské emoce prostřednictvím harmonického spojení barvy, textury a formy.