V tomto vyvolávajícím díle se rozprostírá království úzkosti a zoufalství, výrazné zobrazení padlých andělů v jejich věčném trestu. Kompozice mistrovsky vyvažuje rozsáhlé, bouřlivé krajiny s klaustrofobickou přítomností rozsekaných hor a hořících propastí, vyvolávající pocit chaosu, který se zdá být téměř hmatatelný. V srdci obrazu se vznáší dusné, temné nebe, zbarvené záblesky světla, které naznačují naději nebo možná posměšný připomínek toho, co kdysi bývalo. Barevná paleta je omývána hlubokými červeními odstíny, černou a občas zlatou jiskrou, vytvářející děsivě krásné tableau, které je zároveň fascinující a znepokojivé; každý tah štětcem se zdá vyprávět svůj vlastní příběh o utrpení a rebelii.

Emocionální dopad tohoto díla je hluboký. Nelze si pomoct, ale cítit mrazení při pohledu do hlubin zoufalství zachyceného; je to cesta skrze Danteho peklo, přesto ztvárněná s typickou romantickou citlivostí. Duchovní figury andělů, jejichž křídla jsou roztrhána a tváře pomstou s bolestnými výrazy, nutí diváka k tomu, aby se konfrontoval s tématy trestání a ztráty. Tento kousek, vytvořený v době, kdy umělci začali prozkoumávat temnější aspekty lidského zažitku, rezonuje hluboce s socio-politickými otřesy 19. století, odrážející kolektivní úzkosti a existenciální úvahy, které zní i dnes. Dílo se tyčí jako významná značka, která spojuje propast mezi ušlechtilým a groteskním, vyzývajících všechny, kdo se na něj dívají, aby se zamysleli nad dvojí povahou krásy a utrpení i nad důsledky vzpoury proti božskému řádu.