Tento výjev zachycuje mladou thráckou dívku, která něžně nese useknutou hlavu Orfea položenou na jeho lyru. Kompozice je intimní, avšak nabitá mýtickou tragédií; dívčin jemný výraz kontrastuje s neživým klidem Orfeovy hlavy. Barevná paleta je bohatá na zemité tóny – hluboké zelené, červené a hnědé barvy splývají s kamenitým, ponurým pozadím, které naznačuje divokou, nezkrotnou krajinu. Detailní zpracování látek a textur zve k taktilnímu vnímání, zatímco měkké, rozptýlené světlo dodává scéně téměř snovou, melancholickou atmosféru.

Vertikální a úzce zaměřená kompozice zdůrazňuje emocionální spojení mezi postavami. Zamlžené a tlumené pozadí kontrastuje s detailním popředím, což posiluje pocit hloubky a nadčasovosti. Historicky dílo čerpá z klasické mytologie a evokuje tragický osud Orfea, jehož hudba mohla okouzlit i mrtvé. Emoční dopad je hluboký; téměř slyšíte tichý nářek nesený větrem, cítíte tíhu ztráty a oddanosti. Tento mistrovský kus zosobňuje romantické okouzlení mýtem, emocemi a vznešenou silou umění.