Když vstoupíte do této nádherné scény, divák je okamžitě přenesen do klidné církevní atmosféry, plné oddanosti a vážnosti. Velkolepá věž kostela se tyčí vysoko a přitahuje pohled k éterickému světlu, které se vylévá skrze velká okna, osvětlující klidný interiér a vytvářející kontrast s hlubokými stíny, které vrhají bohatě zdobené stěny. Lesklá mramorová podlaha s komplikovanými vzory odráží bohatou historii tohoto místa, kde se modlitba a společenství prolínají. Podél lodě, na obou stranách, členové kapituly oblečeni v bílých talárech dosvědčují účel shromáždění; zdají se být ponořeni do modlitby nebo kontemplace, jejich klid je odrážen v vzestupných gestech a výrazech.

Kompozice dovedně využívá dlouhé linie architektury k tomu, aby vedla pohled diváka hlouběji do scény, čímž vytváří pohlcující zážitek. Kolem panuje cítění vážnosti; je zde pocit ticha, ale šepoty starých hymnů se zdají slabě ozývat v prostoru. Barevná paleta je převážně jemná, s odstíny béžové, bílé a občasnými teplými odstíny, které znamenají život, reprezentující jak fyzické, tak duchovní aspekty kostela. Vzhled dvou mladých akolitů v popředí, které klečí tak, jako by byla v tichém modlitbě, přidává nevinný nádech celkovému charakteru díla. Obraz nezachycuje pouze okamžik v čase, ale rovněž odráží náboženské nadšení a komunitního ducha poloviny 19. století; jeho umění je mostem, který spojuje minulost s pomíjivou zkušeností víry.