Tato působivá krajina jemně zachycuje osamělou postavu u úzkého, zrcadlícího se vodního toku, obklopenou tlumenými hnědými a okrovými tóny pozdního podzimu či rané zimy. Kompozice vede pohled plynule podél klikatého kanálu, lemovaného holými stromy, jejichž větve se natahují k měkké, oblačné obloze. Jemné tahy štětcem vyvolávají pocit klidu a rozjímání, zatímco postava zdá se hází návnadu nebo sahá k vodě, zvoucí k představám tichého šplouchání a šustění suché trávy. Střídmá barevná paleta, převážně v zemitých a měkkých šedých tónech, evokuje melancholickou, ale klidnou atmosféru, která diváka umisťuje do okamžiku zavěšeného mezi pohybem a klidem. Dílo rezonuje s jemnou krásou tichých okamžiků přírody a odhaluje intimitu s krajinou, která je zároveň osobní i univerzální.