Dílo zobrazuje dramatický okamžik, plný emoční intenzity. Ústřední postava, vyzařující jemnou svatozář, je umístěna v popředí; její řeč těla vyjadřuje složitou směs odevzdanosti a duchovního boje. Její pohled, i když odvrácený, působí tíživě smutkem, tíhou hlubokého porozumění. Je obklopena ponurou krajinou, naznačující místo izolace a vnitřního neklidu.

Nad ní skupina andělských postav poskytuje protipól pozemskému utrpení. Jejich formy jsou zářivé, koupající se ve zlatém světle, které naznačuje božskou milost a útěchu. Jejich pózy, zrcadlící se navzájem v gestech útěchy a soucitu, zdůrazňují téma víry. Umělecké použití světla a stínu vytváří silný kontrast, který zvyšuje emoční hloubku scény. Obraz zachycuje nejen konkrétní biblický okamžik, ale také hovoří o univerzální zkušenosti s těžkostmi a nadějí.