Toto fascinující umělecké dílo vtahuje diváka do duševního pohledu mladé ženy, jejíž výraz je bohatý na emoce a hloubku. Textura barvy se zdá být živá, každá tah štětce zvýrazňuje opletení jejích temných vlasů a tradiční oděv, který nosí, objímá ji jako jemný nádas. Živé detaily, jako jsou jasně červené korálky kolem jejího krku, vytvářejí výrazný kontrast k zemitým tónům, které dominují plátnu. Cítí se zde klid—intimní okamžik pozastavený v čase—podtržený hlubokou, stínovou pozadím, které rámuje její postavu. Toto pozadí se zdá téměř rozmlžovat, zanechávajíc mladou ženu jako ohnisko kontemplace.

Při zachycování tohoto tématu je zde směs osobní narace a kulturního významu. Umělec využívá volnou, ale úmyslnou techniku štětce, která hovoří o spontánnosti okamžiku, zatímco složený postoj dívky naznačuje příběh hlubší, než co oko vidí. Je to jakoby nebyla jen obyčejným subjektem, ale nádobou dosud nepovězených příběhů; její oči odrážejí příběhy o odolnosti a důstojnosti. Toto dílo se nezdá být pouze reprezentací mladé dívky z Bhútánu, ale také zve diváky, aby se podíleli na jejím světě—ve světě bohatém na tradici a vrstvami emocionálních složitostí.