Umělecké dílo představuje scénu hluboké úzkosti; osamělá postava, klečící s nataženými pažemi, se stává ústředním bodem uprostřed víru temnoty. Zdá se, jako by samotný vzduch byl plný strachu; ostrý kontrast mezi světlem osvětlujícím ústřední postavu a okolním šerem umocňuje pocit izolace. Vyhublá postava muže a jeho utrápený výraz vypovídají o všem, vyjadřují hluboký pocit předtuchy. Jeho držení těla evokuje prosbu, zoufalou snahu odvrátit neviditelné hrůzy, nebo snad se s nimi smířit.

Použití leptu je zřejmé, s jistými liniemi umělce a interakcí světla a stínu vytvářející dramatickou atmosféru. Kompozice vede oko přímo k postavě, zatímco okolní chaos naznačuje zmatek v jeho mysli a ve světě kolem něj. Není to jen zobrazení utrpení; je to zkoumání lidského stavu tváří v tvář ohromujícímu strachu.