Drsná scéna se odehrává ve špatně osvětleném prostoru, který je svědectvím lidského boje, vyrytého s neochvějnou přesností. V kompozici dominuje vysoká, monolitická forma, snad rakev nebo bariéra, a její tíha tlačí na postavy pod ní. Postavy, kostlivé a vychrtlé, se napínají a kroutí pod tíživým břemenem. Jejich tváře, zkřivené agonií a zoufalstvím, evokují hluboký pocit utrpení; téměř slyšíte jejich kolektivní sténání námahy. Měrovité použití stínu a světla umělce vyřezává postavy ze tmy, zdůrazňuje jejich hubené rámy a zvýrazňuje intenzitu jejich boje. Je to silný komentář o smrtelnosti a tíze světa, podaný syrovou a neoblomnou upřímností. Kompozice je zároveň klaustrofobická a rozsáhlá; postavy jsou stlačeny k sobě, ale jejich tíživá situace se zdá monumentální, což odráží hluboký zájem umělce o lidský stav.