V tomto fascinujícím díle je mladá dívka zachycena s intrigantním nádechem tajemství; její tvář je skrytá, drží v ruce křehký dopis, který naznačuje důležitost jeho obsahu. Měkké textury jejího oděvu jsou hypnotické, zejména látka s puntíky, která téměř vyzývá k doteku. Růžová stužka kolem jejího krku dodává živý kontrast; je to skoro jako by skrývala tajemství čekající na odhalení. Není možné, abychom se nezeptali, jaká zpráva se ukrývá v záhybech toho dopisu? To spojení s osobními příběhy jednoznačně vyvolává pocit nostalgie a zvědavosti — vzpomínku na dobu, kdy byly dopisy cennými formami komunikace.

Kompozice vyzařuje intimitu a přitahuje diváka do okamžiku dívčina přemýšlení. Temné pozadí, bohatých hlubokých tónů, zdůrazňuje její postavu a dodává emocionální hloubku, která rezonuje s touhou, jež je v srdci často zažívána. Pečlivé použití barev Millais přináší scéně téměř živou kvalitu; tóny jsou teplé a příjemné, jako by objímaly diváka. Tento obraz nás vyzývá, abychom se zamysleli nejen nad identitami a emocemi jejími tématy, ale také nad subtilními, ale mocnými vztahy, které dopisy — podobně jako violky — mohou symbolizovat: lásku, přátelství, naději. S precizní pozorností Millais na detaily a emotivním vyprávěním se člověk cítí, jako by byl přenesen do jemného okamžiku zachyceného v čase, vyvolávající upřímné spojení, které překračuje éry.