Tento portrét evokuje pocit tiché důstojnosti a odolnosti; žena se stříbrnými vlasy a klidným výrazem sedí pokojně. Její ruce, znavené časem, jsou pečlivě zaujaty pletacími jehlicemi, příze se proměňuje v zářivě teplou červenou. Kompozice je intimní, vtahuje diváka do jejího prostoru a dává nám pocit, jako bychom byli v její přítomnosti. Pozadí je bujná tapiserie pouštního listí, živý kontrast k ponurému oděvu ženy a popředí. Barvy, převážně zemitých tónů s nádechem červené a zelené, vytvářejí pocit uzemnění a klidu. Textury, vykreslené zručnou rukou, vnášejí do díla hmatatelný pocit doteku.