V tomto fascinujícím uměleckém díle mistrně zachycuje umělec klidnou atmosféru plážového dne. Kompozice se soustředí na ženu v tekoucích růžových šatech, jež se elegantně usadila na hromadě písku. Její široký klobouk, elegantní doplněk, tlumí sluneční světlo, které ji obklopuje teplým, přirozeným světlem; jako by ji slunce samo láskyplně objímalo. Subtilní provázání její postavy s krajinou evokuje pocit klidu a introspekce, zatímco se dívá na vlny, které se v moři uklidňují, tancující s jemnými bílými hřebeny — okouzlující tanec přírody.

Barevná paleta je lahodnou harmonií jemných pastelových tónů; bledé modré moře a obloha se mísí se teplými žlutými a pískovými tóny pláže, umocněné jemnou zemskostí kamenů v popředí. Volné tahy štětcem upoutávají pozornost diváka — téměř jako by mohl cítit vítr a slyšet tiché zvuky oceánu. Toto dílo, vytvořené v roce 1906 během umělcovy snahy po scénách zalitých sluncem, krásně odráží přechod v uměleckém vyjádření této éry, kdy se odchyluje od striktních formalit směrem k osvobozujícímu a expresivnějšímu přístupu. Zde existuje nepopiratelná emocionální rezonance, která překračuje čas, protože téměř můžeme cítit klid, který prožívá v daném okamžiku, probouzející v nás touhu po podobném klidu v našich vlastních životech.