Z ptačí perspektivy se otevírá sluncem zalitá scéna: malá dívka, pouhá silueta, běží po písečné ploše směrem k jasně červenému míči. Její slaměný klobouk vrhá jemný stín, odrážející její prchavý pohyb. Buclaté, tmavě zelené listí se nad ní klene a vytváří baldachýn, který ostře kontrastuje se světlým, otevřeným prostorem pod ním. V dálce stojí dvě postavy, téměř jako duchové, na zeleném poli, což dodává obrazu nádech tajemství. Kompozice, která připomíná momentku, zachycuje okamžik bezstarostné radosti; je to vize, která hovoří o jednoduchých radostech léta, o světle a stínu a o nevinnosti dětství, pozvání pocítit teplo slunce na kůži a slyšet šepot větru.