Scéna se odehrává v temném, jeskynním prostoru, osvětleném znepokojivým, tlumeným světlem. Shromáždění postav, především žen, se shlukuje, jejich tváře zkřivené výrazy strachu, úžasu a horlivosti. Uprostřed sedí temná, impozantní postava, jejíž silueta naznačuje démonickou přítomnost. Kompozice zdůrazňuje stlačenou, klaustrofobickou atmosféru, čímž zvyšuje pocit hrůzy. Postavy jsou ztvárněny surovým, gestickým tahem štětce, který vnáší do scény bezprostřední a niternou intenzitu. Je to obraz, který rezonuje se strachem a úzkostmi konkrétní epochy.