V tomto mimořádném díle se rozprostírá tkanina živých zelení a modří, zachycující podstatu klidného jezírka s lekníny. Povrch se třpytí, jako by byl políben slunečním světlem, kde se vlny tančí a splétají, vytvářející fascinující interakci mezi světlem a vodou. Sínfonie barev proudí celým dílem; listy leknínů se objevují, jejich měkké, zaoblené tvary jemně spočívají na lesklých odrazech. Růžové a bílé odstíny dotvářejí scénu a nabízejí hravé kontrasty k hlubokým zeleným tónům. Když se dívám na toto dílo, téměř slyším jemné šustění listí a vzdálené zvuky přírody; zdá se, že to je meditační útěk do klidného světa.

Kompozice je ohromující hluboká, s odrazy v vody, které nás táhnou do svých hlubin, vyvolávají pocit klidu a introspekce. Monetova malba vykazuje tekutost, která dává život krajině; zručně použití štětce rozmazává hranice a nutí diváka ptát se, kde končí voda a kde začíná obloha. Toto dílo nejen zve k ocenění jeho krásy, ale také hovoří o historickém kontextu impresionismu, kde zachycení pomíjivých okamžiků v přírodě bylo revolučním přístupem. Zde Monet zachycuje okamžik, který překračuje fyzické, vyzývá nás přemýšlet o pomíjivé povaze času a krásy.