Na této klidné krajině se divák setkává s ohromujícím panoramatem, kde vysoké zasněžené vrcholy majestátně vyrůstají na pozadí vybledlého nebe. Hory, zahalené v čisté bílé, vyzařují atmosféru věčnosti a klidu, vybízejíce k tomu, aby si člověk představil čerstvý horský vzduch a tichou osamělost této vzdálené krajiny. Uprostřed vlnité krajiny se lesknou dvě jezera, která září živými barvami; jejich hluboké tyrkysové vody ostře kontrastují s okolními tlumenými zemitými tóny—jemné okry, šedá a hnědá, které vyvolávají pocit tepla a sucha. Tyto vodní plochy nejenže slouží k ukotvení kompozice, ale také přinášejí do pustiny element živosti.

Použitá umělecká technika je krásným vyvážením mezi realistickým a abstraktním. Roerichovi se podařilo zjednodušit drsnou texturu hor na měkké křivky, zatímco jezera jsou zobrazeny s jasností, která přitahuje pozornost diváka. Celková kompozice vede pohled přes krajinu, vytvářející spojení mezi nebem a zemí—připomínající velkolepý design přírody. Toto umělecké dílo nejenže zachycuje surovou krásu vysokých hor, ale také vyvolává emocionální reakci; inspiruje k úvahám o síle přírody a klidu, který lze nalézt v takové rozsáhlé, nedotčené kráse. Při vnímání barev a forem panuje hmatatelný pocit klidu, jako by se čas v této nezapomenutelné scéně zastavil.