Scéna se odehrává v jemném tichu; svět je pokrytý měkkým, pudrovým sněhem. Vzduch prostupuje tichá tichost, přerušovaná pouze náznakem pohybu – možná vzdáleným smíchem nebo šustěním kroků ve sněhu. Použití světla umělcem je mistrovské; růžové a světle žluté tóny oblohy se jemně prolínají do zasněžené krajiny pod nimi. Holé, složité větve stromů se zvedají k nebi v ostrém kontrastu s pevností domů a cihlové zdi. Postavy, možná hrající si děti nebo procházející se pár, jsou ztvárněny volnou, téměř snovou kvalitou, která dokonale doplňuje pomíjivou povahu scény. Celkový efekt je klid a jemná krása, zimní den zachycený ve své pomíjivé slávě. Tento obraz šeptá o době a místě, kde jednoduché radosti života – zasněžené odpoledne, teplo vzdáleného ohně – stačí.