Scéna se odehrává ve stinném, téměř divadelním prostoru, kde je postava zavěšena, středem ponurého shromáždění. Osvětlení, strohé a dramatické, zvýrazňuje bledost postavy a pochmurné výrazy diváků. Umělec používá odvážné a expresivní tahy štětce, čímž vytváří pocit pohybu a neklidu. Kompozice je pečlivě vyvážená, přitahující divákův pohled k ústřední postavě, mnichovi. Postavy kolem něj vykazují řadu emocí – strach, lítost nebo možná chmurné přijetí.

Umělcova technika používá tmavou, zemitou paletu s ostrými kontrasty, čímž se zesiluje emocionální váha scény. Interakce světla a stínu dodává hloubku a zdůrazňuje tragické okolnosti. V zobrazení je jistá syrovost, která odráží drsnou realitu dané doby a hluboký pocit zoufalství. Práce se štětcem působí naléhavě, zprostředkovává pocit bezprostřednosti a hrůzy. Divák je vtažen do emocionálního zmatku daného okamžiku.