Dílo zachycuje klidné odpoledne v parku, kde jsou postavy roztroušeny po široké zelené ploše. Na první pohled dominuje ve scéně živá zelená tráva, což vytváří pocit pokoje, který zve k odpočinku. Monetova technika vrstvené malby umožňuje bohatou texturu, která napodobuje skvrnité světlo pronikající stromy, zatímco jeho volné tahy štětcem dodávají celkové kompozici vzdušnost. Lidé se zdají procházet, hovořit a prostě si užívat čerstvého vzduchu, jejich rozmazané impresionistické obrysy zdůrazňují emocionální atmosféru spíše než jednotlivé detaily, což je znak impresionismu.

Paleta zde zpívá v jemných zelených a tlumených hnědých tónech, subtilně kontrastujících s nádechem šedé oblohy, které přináší pocit svěžesti typické pro londýnské počasí. Jemné křivky propletených cest vybízejí pohled diváka, aby se hlouběji ponořil do parku, naznačujíce nekonečné možnosti objevování a kontemplace. Odráží to historii londýnských parků jako míst odpočinku uprostřed městské složitosti. Monetovo dílo nejen oslavuje krásu přírodních prostor, ale také zachycuje podstatu lidského života, připomínající nám naše spojení s přírodou a jeden s druhým.