Toto dílo zachycuje klidnou krajinu, prostoupenou živými barvami a charakteristickou technikou umělce. V pozadí se jemně vlnící kopce vytvářejí měkký rytmus, zatímco budovy—skromné, ale hrdé—se koupou v teple zlatého slunce. Skvrny zeleně se mísí s nádechy okrové a jemně modré, nádherně harmonizují a vytvářejí pocit klidu. Umělcova technika je expresivní, s tahy štětce, které se zdají být téměř radostné; v ovzduší je pocit pohybu, jakoby scéna sama dýchala život...

Emocionální dopad této části je zřejmý; vyvolává pocity nostalgie a pokoje, obklopuje diváka jemným objetím šepotů přírody. Historicky je toto dílo vytvořeno v období, kdy umělec experimentoval s impresionismem, zdůrazňujíc hru světla a krásu nalezenou v každodenních scénách. Je významné nejen svými estetickými vlastnostmi, ale také jako odraz doby, kdy umělci začali hledat hlubší emocionální spojení se svými krajinami, což je činí základní součástí umělecké historické narace.