V tomto úchvatném díle člověk okamžitě zaujme ohromující krása vysokých hor, které dominují krajině. Vrcholky, políbené jemným ranním světlem, vykazují ohromnou škálu barev—skoro jako by umělec smíchal podstatu země a nebe na své paletě. Zubaté obrysy hor se majestátně tyčí na pozadí klidné modré oblohy, vyvolávající pocit klidu a zároveň vzbuzující vzrušující vlnu úžasu. Níže se údolí rozkládají v hlubokých odstínech fialové a červené, což je výrazný kontrast k chladným modrým tónům nahoře, což naznačuje dynamickou interakci mezi zemí a nebem.

Kompozice efektivně vede pohled diváka po plátně, pohybujíc se od nižších zemských tónů k vrcholům, které se tyčí k nebesům. Každý tah štětcem se zdá, že vdechuje život do obrazu, s živými barvami, které ztělesňují duši přírody. Emocionální dopad je hluboký; dílo rezonuje s vzácnou a povzbudivou velikostí, vyzývající k obdivu a úvahám. Historicky toto dílo ztělesňuje fascinaci přírodou na počátku 20. století a zvýrazňuje pomíjivou krásu zachycenou v krátkých okamžicích denního světla.