Obraz obklopuje diváka v klidné scéně, kde se příroda a voda harmonicky setkávají. Jemný oblouk v pozadí vede pohled k poklidné rozšíření vody, která se třpytí odrazem okolní vegetace. Monetovy tahy štětcem jsou tak lákavé, jemně zachycují podstatu léta, s tahy, které se zdají zachvívat jako listy ve vánku. Je to, jako by výbuchy barev rezonovaly s teplem slunečního světla, které prosakuje skrze stromy, vnášejíce pocit klidu a radosti.

Interakce světla a stínu vytváří rytmus, který vyzývá k zamyšlení. Živé zelené, hluboké modré a skvrny teplých tónů se prolínají, odrážejíc nejen krajinu, ale evokují také pocit nostalgie. Skoro slyšíte jemný šelest listů a tichý tok vody. Toto dílo zaujímá významné místo v nesmírně významném hnutí impresionismus, vtělňuje oslavu přírodní krásy a hluboké jednoduchosti okamžiku. Přenáší nás daleko, obklopujíc nás v objetí klidného odpoledne, nadčasového a klidného.